Historie

Památky

Kaplička v Kamenné
Na návsi stojí kaplička, zasvěcena je svatému Janu Nepomuckému. Půdorys je čtvercový o straně 3 metry, celá stavba je vysoká 9 metrů. Střecha je dost příkrá a z ní vystupuje lucerna, zakončená přiměřenou bání a křížkem. Mezi střechu a lucernu je vsunut prstenec který přispívá k malebnosti členění. Lucerna je bedněná s výřezy v bednění. Střecha byla původně kryta šindelem, dnes je oplechovaná. Obecní kronika nám uchovala vzpomínku na rekvizici zvonů v první světové válce: „Jak byl náš zvonek zachráněn. I u nás přišel četník z Budišova změřiti zvonek v kapličce. Starosta Vrba Antonín šel s četníkem do kapličky. Když chtěl tento vylézti nahoru, upozornil starosta, že krovy a trámy na kapličce jsou zpuchřelé, že mu nedoporučuje, lézti nahoru. Četník si dal říci, starosta vylezl sám nahoru a zvonek změřil. Naměřil ovšem méně, než četník potřeboval. Tak byl zachráněn zvonek a visí v kapličce dodnes.“ Do kroniky někdo propiskou dopsal: „Toto není pravda“. Dnes v kapličce visí zvon s nápisem „ulil R. Manoušek a spol. Česká u Brna PAMÁTCE OSVOBODITELŮ VĚNUJE OBEC KAMENNÁ L.P.1946 “. Má průměr 46 cm a výšku 42,5 cm. Dnes už se zvoní pouze při úmrtí občana a jeho pohřbu. Po roce 1990 se musely osadit nové dveře a kaplička se zamkla kvůli zlodějům kteří začali plenit okolí, i když inventář nemá žádnou historickou hodnotu. V té době byla také natřena střecha, usazen nový křížek na báni a fasáda natřena na bílo místo žlutého brizolitu. Bohužel se odstranil vpředu stojící Matouškův kříž, jehož kamenný podstavec po letech popraskal.

Kříže
V katastru se nachází 11 křížů. Na okraji obce u cesty od Budišova stojí kamenný kříž France Buršíka z roku 1818, před kapličkou je kamenný kříž z roku 1992. Naproti kulturnímu domu je kříž z bílého kamene z roku 1911 Ferdinanda a Antonie Jeřábkových. Další takový stojí na jižním okraji obce. Je to kříž Josefa a Karoliny Prokešových. Na rozcestí polních cest "U salaše" je Vlčkův litinový kříž na kamenném podstavci. U silnice do Tasova pod Roušovým kopcem stojí kamenný Vrbův kříž z roku 1858. Asi o 1 km dále stával dřevěný kříž rodiny Křížovi. Jelikož se kříž stářím zřítil, probíhá příprava na postavení nového kamenného obecního kříže. Na hranici katastru s Pyšelem stojí na křovinaté mezi Adamův kamenný kříž z roku 1926 na památku padlého syna Pavla Adama, který zahynul na italském bojišti v roce 1918. Na pravém břehu potoka ve Žlebě stojí u cesty k řece Oslavě kamenný kříž z roku 1949 rodiny Novotných. Na skalní stěně u řeky Oslavy je kamenná deska na památku Petra Drápala, který zde v roce 1974 zahynul pádem ze skály.

Tři litinové kříže na kamenných podstavcích jsou rovněž v Klementicích. Jeden u cesty od Kamenné patří rodině Prokešových a druhý obecní je v bezprostřední blízkosti zvoničky. Zvonička je z roku 1840, v ní býval obraz sv. Rodiny. Třetí kříž je "U zbořeného mostu" u křižovatky lesních cest z Oslavy do Budišova u odbočky do Kamenné. Kříž je z roku 1869 a patří rodině Zedničkové z Klementic čp. 15. Asi 500 metrů od tohoto kříže, směrem k Oslavě, stojí na pravé straně smírčí kámen. Jedná se o žulový kvádr s vyčnívající čelní stěnou 90 x 50 cm. V kameni je vytesán zvláštní patriarchální kříž. K tomuto místu se váže též pověst. Po dalších asi 200 metrech u soutoku potoků v lokalitě "Trojúhelník" leží neveliký kámen, na kterém je vytesán v rámečku letopočet 1938. Kámen byl, dle pamětníků, dříve obehnán dřevěným plaňkovým plotem ve tvaru trojúhelníku. I tento kámen k sobě váže kousek historie. V roce 1938 jako projev protestu proti mnichovské zradě vytesal zednický mistr pan Holubář z Klementic do tohoto kamene datum 30. 9. 1938. Když se o tom později v době německé okupace dozvěděl majitel budišovského panství baron JUDr. Richard Baratta-Dragono, přikázal odsekat měsíc a den v tomto datu. I tak však kolemjdoucím pocestným připomínal kámen s číslem 1938 začátek poroby Československa.

Sluneční hodiny
sloužily kameníkům, kteří lámali kámen na loukách pod Salaší. Rysky ukazovaly pouze poledne, dobu oběda a 18:00 hodin zřejmě signalizovalo konec práce.

Lávky
Okolo řeky je několik zbytků kamenných základů, které sloužily v dřívějších dobách, kdy se chodilo často pěšky, jako základny pro dřevěné lávky. V 50. létech opravili lávku u Stejskalova (nyní Holomkova mlýna) prvoligový hokejisté tehdejší Křídla vlasti Jihlava, kteří na louku u řeky Oslavy několikrát přijeli na letní soustředění.

Pohanské obětiště
Pohanské obětiště Na Roušově kopci na západním okraji zalesněného kopce leží zhruba trojúhelníkový balvan o půdorysných rozměrech 3 x 3 x 4 metry. Kámen má uprostřed prohlubeň o průměru 70 cm a hloubce asi 25 cm. Z prohlubně vychází k severozápadní straně drážka, která sahá až ke dnu. Dle kněze a básníka Jakuba Demla ze sousedního Tasova se jedná o staré pohanské obětiště. Zde se údajně obětovávala zvířata, ze kterých stružkou v kameni odtékala krev. K tomuto kameni dle svědectví přivedl Jakub Deml i své přátele Vítězslava Nezvala a Otokara Březinu.

Kolomazné kameny
Kolomazné kameny patří bezespoku k místní výjimečnosti. Mezi rokem 2000 a 2002 jich bylo v lukách a zejména v lesích okolo Kamenné znovuobjeveno 8. Kolomaz, jak její název napovídá, se dříve používala k mazání dřevěných a po té kovových náprav vozů. Kolomaz si zřejmě v našem okolí většinou vyráběli rolníci pro svou potřebu sami. Jednalo se vlastně o směs dehtu (vzniklého nedokonalým spalováním smolných borových pařezů či polen) a nějakého tuku (snad sádla). Pálení se provádělo na pro tento účel upravených kamenech. Nástupcem kolomazi byl "šmér", který si hospodáři však již kupovali.

základní tvary

kolomazná pec

plochý kámen o průměru 1 - 2 metry, opracovaný do mělkého trychtýře s hladkým povrchem a uprostřed s průchozím otvorem. Pec bývala v mírném svahu a byla doplněna malým kamenným tarasem, který vyl vynechán tak, aby bylo možno do dutiny pod otvorem v kameni z boku položit nádobu na odkapávající dehtu

kolomazný kámen

jedná se o rozlehlý plochý kámen 3 - 8 metrů dlouhý, který je pouze zčásti upraven. Dno přirozeně vzniklého dolíku bylo upraveno do mírného spádu a v nejnižším místě byla uměle vytesána jasně zřetelná drážka, kterou odtékal dehet do připravené nádoby.

umístění

Kameny se zpravidla nacházejí na hranici lesa a pole.

Toto si vysvětluji tím, že hospodář měl z lesa potřebné smolné pařezy. Nemohl se zřejmě věnovat celý den pouze hlídání ohniště, aby se oheň nedusil či aby nehořel příliš živě. Předpokládá se, že na poli pracoval a při tom občas kontroloval ohniště.

Kameny nejsou nikdy v těsné blízkosti obce.

Proces dehtování byl asi silně cítit, což by se jistě nelíbilo blízkým stavením.

Někteří ze starých hospodářů dosud užívají místní názvy "U kolomazňáku, U kolomazné pece," což se také stalo vodítkem při jejich znovunalezení. Kameny byly nalezeny na pozemcích téměř všech větších hospodářů v obci (myšleno na naše poměry).

V Kamenné na návsi stojí pomník z roku 1920 obětem 1. světové války. Památník stával přechodně i u kulturního domu, kde zůstal dosud kamenný podstavec.

Z místních domů je stavebně historicky nejhodnotnější zemanský dvorec místního rodu Buršíků a bývalého zdejšího sedláka z čp. 21 s přilehlým kamennými chlévy a stodolami. Nad vstupem do obytné části je vytesán letopočet 1807. Dvůr Buršíků je historicky doložen v Kamenné od roku 1502 (Tomáš Buršík). Mimo to byl v Kamenné ještě další zemanský dvůr, který byl od roku 1492 v majetku Martina (zakladatele rodu Dvořáků z čp. 25).

Nahoru

Znak a pečeť

Obec znak nevlastní.

Pečeť z 18. stol. o průměru 20 mm. V pečetním poli je španělský štít a v něm znamení které se nepodařilo identifikovat. Snad jde o pět plamenůne. Pečetní pole je z větší části lemováno linkou a nad ní je opis: OBECZ.KAMEN. Obvod pečeti je lemován perlovcem (viz obrázek vlevo).

Od roku 1871 - pečetidlo ve tvaru kruhu o průměru 28 mm mělo uvnitř tyto údaje: Pečeť obce Kamenná, roku 1871.

Osada Klementice vlastní pečeť ve tvaru kruhu. V mezikruží nápis KLEMENTITZER GEMENDT SIGIL, uprostřed znak zkřížený rýč s motykou a letopočet 1801.

Nahoru